Rozumím pocitu pacienta, že ve světě, kde máme skoro dvouletou záruku na většinu námi používaných spotřebičů, 12-ti letou záruku na odolnost karoserie auta proti korozi, očekávají také záruku třeba na zubní implantát.
Myslím si, že z pohledu řemesla je záruka oprávněná a pochopitelná v případech, které bych jako zubař-řemeslník měl mít možnost ovlivnit. Třeba, že plomba z fotokompozitu nevypadne za měsíc, ani za rok či dva. Že umělou keramickou korunku nedonese pacient po měsíci, roce ani dvou rozlomenou na dva kusy. Že se implantât standardní šířky nezlomí ani po 10 letech.
Pokud ale pacient žádá záruku na vhojení či toleranci jeho imunitního systému titanového nebo keramického implantátu a jeho setrvání v ústech do konce jeho života pak já jako zubní lékař žádám záruku po pacientovi, že jeho organismus (imunitní systém) je a bude na 99,9% ideálně vyladěn a že jeho imunitní systém neselže a pacient neonemocní a ve svých 99 letech bude fungovat stále stejně. To ale nebude.
Proto považuji za fér pacienta vždy informovat o matematické pravděpodobnosti úspěchu samotného zákroku či pravděpodobnosti dlouhodobého setrvání opravy, rekonstrukce zubu či náhrady zubu implantátem v ústech. Tato čísla vycházejí většinou z klinické praxe lékaře a klinických studují. Ale mohou se diametrálně lišit podle zkušeností a schopností lékaře, kvality kosti, zdraví a mikrobiomu pacienta, a na mnoha dalších ne zde lékařem a pacientem ovlivnitelných věcí.
U endodontického ošetření (ošetření kořenových kanálků, odstranění zubního nervu) se například dlouhodobá pravděpodobnost úspěchu podle literatury pohybuje v rozmezí 75-95%. Tedy, že zhruba 5-25% takto ošetřených zubů se nakonec bude muset, přes veškerou snahu zubního lékaře a přes velké finanční výdaje pacienta, vytrhnout.
U titanových či keramických implantátů se pravděpodobnost setrvání implantátů v ústech pohybuje nad 90%. Samotné vhojení titanového implantátu, nejen z mé vlastní zkušenosti, je více jak 98%! A to je na medicínu fantastické číslo! Proto je také náhrada zubu implantátem tak oblíbená. Nicméně stále je tu alespoň jeden člověk ze sta, u kterého dříve nebo později dojde ke komplikacím, které povedou třeba až k odstranění implantátu. Není to bezvýchodná situace. Kost se zahojí, můžeme ji doplnit a dát nový implantát. Kdo to zaplatí? Kdo to má zaplatit? Nevím, v naší praxi nese náklady společně lékař a pacient a často firma poskytující implantáty. Možná kdyby existovalo nějaké komerční pojištění nevhojení implantátu …?
Jsem přesvědčen, že všechny kolegy implantology co znám těší nejen profit finanční, ale hlavně pocit úspěchu léčby a spokojený pacient. A naopak všechny implantology trápí nebo hodně přemýšlí proč došlo k selhání a jak mu předejít. Vždy je to ale otázka dvou lidí, lékaře a dnes hlavně stavu organismu pacienta.
Podmínky zvýšené záruky v Modecu
MUDr. Kamil Beneš, Modec klinka s.r.o., AkuBioDent s.r.o.