moravia dental center

KONZERVAČNÍ (ZÁCHOVNÁ) STOMATOLOGIE

Záchovná stomatologie se zabývá léčbou zubního kazu. Zubní kaz je nejčastější infekční onemocnění lidského organismu. Vzniká nahromaděním mikrobiálního povlaku (zubního plaku) na povrchu zubu a to především v místech nejméně přístupných mechanickému čištění (mezizubní prostory, hluboké jamky). Bakterie obsažené v tomto plaku tvoří z cukrů přijímaných potravou kyseliny, které rozpouštějí povrch zubu.

Takto může dojít k narušení:

1. povrchové vrstvy skloviny
2. hrubší vrstvy skloviny
3. skloviny + zuboviny (dentimu)
4. skloviny + zuboviny + zubní dřeně (pulpy)

ad 1. Při narušení povrchové vrstvy skloviny stačí pacientovi: - dostatečná ústní hygiena - fluoridace - pravidelné preventivní kontroly zubním lékařem, hygienistkou.

V této fázi může být šíření zubního kazu pozastaveno a dosaženo procesu remineralizace (návrat minerálů při poklesu kyselého prostředí).

ad 2. + ad 3. V této fázi už musí dojít k invazivnímu zásahu zubního lékaře. Tyto defekty se léčí zubní výplní (plombou). V současné době je možné využít celou řadu materiálů, které mají své indikace (možnosti využití):

a) amalgámová výplň - řešení kazů v postranním úseku chrupu - méně esteticky disponovaných

b) skloionomerní cementy - definitivní výplně mléčných zubů - dlouhodobě provizorní výplně - definitivní výplně krčkových oblastí - v kombinaci s fotokompozity nebo amalgámem tvoří tzv. „sandwitchové výplně“ - dostavba pahýlů před protetickou prací

c) fotokompozitní výplně - esteticky disponované kazy - možnost využití i v postranním úseku chrupu - výplně krčkových oblastí - dostavba pahýlů před protetickou prací.

Amalgám je slitina tuhého kovu, jehož základními prvky jsou stříbro, cín, měď a rtuť. Tento výplňový materiál je používán více jak 150 let. Do současné doby neexistuje žádná dlouhodobě klinicky podložená vědecká studie svědčící o škodlivosti amalgámu. Díky jeho mechanickým a biologickým vlastnostem, při správném zhotovení a správné ústní hygieně, vydrží desetiletí.

Skloionomerní cement se skládá z prášku a tekutiny. Tekutinu tvoří polykarboxylová kyselina (např. kyselina polyakrylová), prášek vápenato-hlinito-křemičité sklo a přidané krystaly fluoridu vápenatého. Fluoridy se po zhotovení výplně relativně dlouho uvolňují do okolí a poskytují určitou ochranu před kazem v oblasti hraničící s výplní. A toto je hlavní přínos skloionomerního cementu. Má vazbu k tvrdým zubním tkáním, je méně mechanicky odolný.

Kompozitní výplň (bílá plomba) je pryskyřice (polymer) s různým obsahem anorganického plniva (křemičitany, skla aj.). Dnešní moderní kompozitní materiály tuhnou většinou světlem, jsou to tzv. fotokompozita. Vyhovují vysokým nárokům na estetiku („neviditelná výplň“). Oproti amalgámové výplni je však méně mechanicky odolná a z hlediska biologických vlastností neodpuzuje tak bakterie zubního povlaku. Na druhou stranu se vyznačují pevnou chemickou , event. mikromechanickou vazbou na tvrdé zubní tkáně a umožňuje lékaři při preparaci postupovat maximálně šetrně.

ad 4. Pokud nechá pacient dojít kaz až k poškození zubní dřeně, tento nelze již ošetřit běžnou výplní. Lékař musí nejprve odstranit zubní dřeň (nervové a cévní zásobení zubu), zubní kanálek vyčistit a poté hermeticky (dokonale bez spár) uzavřít. To je již záležitost endodoncie (viz. endodoncie).